Tento blog je o skoku na lyžích a většinou z našeho pohledu.Takže trochu jinak než ostatní stránky.Doufáme,že se Vám budou naše stránky líbit.  

Začátkem března jsem se vydala opět do Harrachova :) Probíhalo zde mistrovství ČR a já jsem byla předskokanka :D Příjezd byl provázen mnoha obavama – co na to řekne moje koleno (posledně jsem si nalomila meniskus), jestli zvládnu skočit K-40, když jsem na sněhu byla nejvíc na K-18, a to před 3 měsíci, kdy jsem si namlela, a vůbec celkově, jak to tam vůbec zvládnu bez Verči a jak se tam ke mně budou všichni chovat. Jak se ale ukázalo, všechny obavy byly zbytečné a hrozně jsem si to tam užila :)

Poznala jsem mnoho zajímavých lidí. Přišlo mi to teda všechno trochu zvláštní, když jsem zavzpomínala na začátky, kdy se k nám úplně všichni stavěli zády... Teď už je to naštěstí jinak :)

Chtěla bych všem poděkovat, hlavně těm, kteří se tam o nás starají pokaždé – super trenérovi a Slavíkům, díky kterým jsem měla kde bydlet. Těm bych se zároveň chtěla omluvit, že je vždycky tak rozpačitě zdravím, ale nikdy nevím, koho zdravím, protože je prostě nerozeznám :D Děkuji! :)

Taky jsme měla suprovou spolubydlící :) Užily jsme si plno legrace a navíc nafotila krásné fotky. Díky, Danni :)

Domů se mi vůbec nechtělo. Konečně mě trochu přestalo být špatně od žaludku (což se s příchodem pondělka a nutností jít do školy zase vrátilo :D) a radši bych byla na můstku, než ve škole. No, kdo by to byl řekl ;) Příjemná ale byla cesta – nemusela jsem vlakem a autobusem, ale odvezl mě hodný trenér ze Nového Města – Rosťa. Opět děkuji :)

A teď něco málo k samotnému skákání ;) Nejprve jsem dvakrát sjela buben a pak šla na můstek. Kupodivu mi to nepřišlo nijak rychlejší než dváca. Celkem jsem za celou dobu dala 20 skoků. Většinou 30m, nejvíc se mi podařilo 32m. Stále krčím nohy a neumím se dostat nad lyže... už se těším zase na můstek, abych mohla tyhle chyby rychle napravit :)

                    postavila jsem si i sněhuláka :)

V září na Kaml cupu nás chvíli trénoval i pan Fízek z Kozlovic, byl  ochotný.  Chtěla jsem si s ním domluvit tréninky v Kozlovicích, jenomže jsem ho už nestihla a tak jsem se s ním domluvila přes e-mail.  Začátkem října jsem se už nadšená, že můžu trávit volný čas na skočkách, hrnula do Kozlovic. Mohla jsem tam začít skákat :). Bylo ještě docela teplo.

První oficiální trénink jsem měla v Kozlovicích 12. října.
Skákala jsem na obou můstcích, jak na K-9, tak na K-18. Musela jsem si zvyknout na buben, přece jenom je jiný jak v Harrachově.
 

Verča při sjíždění bubnu v Kozlovicích

Další trénink jsem měla 21. října. Po protažení jsem šla na K-9, po doskoku jsem spadla přímo do bahna, měla jsem špinavou kombinézu, lyže a o rukavicích ani nemluvím :D no ale co. Tak jsem se zvedla, oprášila a šla znova na to. Trénovala jsem jen na K-9, 2 skoky byly prý slušný....

3. tréninkový den probíhal 8. listopadu. Nebyla jsem ve Frýdku a tak jsem se vydala do Kozlovic až z Přerova, jel jsem 3,5 hodiny, ale vyplatilo se. Do Harrachova mi cesta trvá vlakem 5 hodin, takže to není zase takovej rozdíl :D. Rozeskákala jsem se na K-9 a pak se zařadila za 2 skokany a šla na K-18.
Tam jsme závodily o nejdelší skoky. Vítěz dostane čokoládu. Musím podotknout, že mými protivníky byly 2 devítiletí kluci. Já dala nejvíc 14 metrů, které bohužel nestačily na vítězství, a tak si mlsal někdo jiný :D I tak to bylo fajn, skákala jsem za umělého osvětlení.

29. listopadu jsem nazula opět skočky a trénovala na můstcích. Poslední trénink v loňském roce jsem měla 8. Prosince. Skákala jsem pouze na K-18.

Skok na K-9

Chtěla bych poděkovat panu Fízkovi, že mě vzal mezi sebe a že mi dělá trenéra. Nevím, kdy se v nejbližší době objevím v Kozlovicích na můstku, mám ted nějaké školní povinnosti, ale jak se mi uvolní místo v denním rozvrhu, chtěla bych zase do Kozlovic a potrénovat :) Doufám, že to bude brzy.

Nejkrásnější Silvestr je na horách, nechápu lidi, kteří jezdí za teplem. A když jsme ještě v blízkosti tolika můstků, je to báječné, neuvěřitelné a kouzelné :-)

Byly jsme ubytované v kempu, a tak jsme se před odchodem rozloučily se Slavíkama :-) a šly si ještě zaskákat na Kaml, autobus nám odjížděl až po půl druhé. Můstky jsme naštěstí upravovat nemusely, přes noc nenasněžilo. Verča dávala svoje standardní skoky a Marta při jednom skoku doletěla daleko, nahla se na pravou stranu a spadla. Naštěstí nenarazila na dřevo. Vázání se jí zcela neodeplo a pokroutila si nohy. 3 týdny potom nemohla chodit, ale naštěstí neměla zlomenou nohu.

Tak i takové věci se stávají na můstku, ale nás to neodradí ..... jsme přece skokanky! :-)

        Marta v letu (už po pádu, ale že ji bolí noha zatím necítila....)                                           Verča ve stopě

Na závěr bychom chtěly uvést, že děti neví, co mají, když se jim tak krásně upraví můstky ....

Jsme vyzkoušely naši odolnost, šikovnost a sílu. Rozhodly jsme se s Martou ušlapat buben na Kamlu a udělat si stopu na K-18. Jelikož jsme nenašly stopovač, posloužila nám k výrobě stopy jedna moje skočka. :D Vyhrabaly jsme si starou stopu, a tak nám celá úprava můstku trvala zhruba nějakých 5 hodin :D Klobouk dolů před Frantou, který je na to sám ....

                                                ušlapaný buben a Verča po vyhrabávání stopy - o všem svědčí její rukavice :D

 Moc skoků jsme nenaskákaly, Verča byla po chvíli kaput, Marta měla o trochu více síly, pokoušela se skloubit dynamický odraz a neškubat při tom hrudníkem.

Přes noc nasněžilo 20 cm sněhu. A stále nám chumelilo. Kaml bychom samotné neušlapaly a když už, hned by nám zase zapadal. Vydaly jsme se proto ke středním můstkům, kde se trénovalo, mám pocit, že na K-70 a na K-90. Potkaly jsme se tam s Janou Kratochvílovou a s Rostislavem Latzkou z Nového Města a domluvily jsme se, že nás odpoledne vyzvednou na Kamlu a že půjdeme sjíždět K-70. A tak se i stalo, 3 krát jsme sjely buben na K-70. Bylo to rychlé, i když buben byl trochu zasněžený a sníh se lepil. K večeru jsme se vrátily na Kaml a blbly jsme. Vyhlásily jsme Open závody na Jumperovi, taková tréninková pomůcka pro děti :D, obešlo se to bez zranění :D.

  buben na K-40, na které jsme si, bohužel, z důvodu rozbité frézy, nemohly skočit ...

Ráno jsme po 8 hodině dorazily ke středním můstkům, kde už pomalu začínalo tréninkové kolo sdruženářů.

My se zapojily do práce, ohřívaly jsme vodu na čaj pro závodníky a po závodním skoku jsme sbíraly čísla. Startovní listina čítala 35 skokanů. Skákalo se na K-90. Než se rozjela běžecká část závodu, daly jsme pár skoků na Kamlu. Potom jsme se přemístily opět na závodiště, kde jsme sbíraly běžcům trička a nalévaly čaj.

Aby toho nebylo málo, po závodě jsme šly opět na Kaml a skákaly na K-18.

Ráno nám bylo nabídnuto, jestli bychom nechtěly pomáhat na zítřejších republikových závodech v severské kombinaci, po domluvě jsme zítra vypomáhaly. Skákaly jsme na K-8, letos se stopou, Verča dělala véčko. Po obědě jsme přešly na K-10 bez stopy, Marta šla pak na K-18 bez stopy. Nebylo to bezpečné. Večer jsme pak šly lyžovat na místní sjezdovku. 

Jsme si na Kamlíku hodinu a půl šlapaly buben, abychom se k večeru mohly párkrát spustit z bubnu v nájezdovém postavení. Ten den trénovaly i děti na malém můstku a chválíme "vnučku :D" od Standy Slavíka – Šárku, je opravdu moc šikovná . Taky to dokazují výsledkové listiny ze závodů.

     Buben jsme sjížděly už za tmy. Samozřejmě bylo zaplé umělé osvětlení :)

V tomto zimním čase jsme se vydaly skákat do Harrachova. Jely jsme v počtu 2: Verča a Marta.

Těšily jsme se jako vždy a taky jsme si to tam užily. Jenom škoda, že nebyla v provozu K-40, ale i tak jsme si zatrénovaly na takové K-70, více v následujícím článku ....

10. září 2011 se konaly v Harrachově letní republikové klasifikační závody pod názvem Kaml Cup. Závodů jsem se zúčastnily i my. Přidala se k nám Jana Kratochvílová, a tak jsme pod kategorií ženy-open skákaly 3. Dostaly jsme trička se závodními čísly, já měla jedničku, Jana dvojku, Marta číslo 3. Před skoky jsme byly trochu nervózní, protože před tolika diváky jsme ještě neskákaly, ale hned po prvním skoku to z nás spadlo.

Nejprve proběhl zkušební skok, pak následoval první oficiální tréninkový skok. Já jsem dala 12,5 m, Jana K. 10 a Marta 16 m. Poté se šlo závodit. Nepotkal nás ani jeden pád. Jak jsme dopadly, se můžete podívat ve výsledkové listině. 

Po závodu se dekorovali nejlepší skokané, my jsme šly na řadu taky :D Stály jsme na bedně a byl nám předán diplom s pohárem a tričkem se skokanskou reprezentací. Následovala sportovní hymna. Poté jsme se odebraly zpět do davu :D Tímto bychom chtěly poděkovat Standovi Slavíkovi a Frantovi Vaculíkovi, že jsme mohly být součástí tohoto krásného závodu, který jsme si užily naplno. Ještě jednou moc DĚKUJEME! :)